Pohádka pro kluky a táty

29.06.2019

Byl jednou jeden princ. ... začíná to sice stejně jako jiné pohádky, ale zkuste vytrvat. Možná se dozvíte něco nového nebo něco, co už třeba zapadlo pod obyčejnostmi všedních dnů. Něco, co všichni víme, ale občas je potřeba to připomenout. Například to, že každý chlapec je vlastně princ. Každý, protože každý táta je pro něho na chvilku král. Nejde o to, jestli se tak cítí nebo jestli se tak chová, ale králem je, protože každý muž má svoje království. Někdy velké, někdy malé, ale vždy je něco, nad čím vládne, kde má velký vliv a jeho syn, tedy princ, se to učí od něho - jak vládnout svým světem. Takže pokračujeme.

Tak tedy, byl jednou jeden princ. Nevíme jak se to stalo, ale ten princ se někde dozvěděl, že každý správný princ se musí utkat s drakem. Velmi ho to zaujalo a představoval si sebe sama jak tu saň, která měla někdy dvě hlavy, někdy deset, poráží. Už se nemohl dočkat, až bude velký a bude se jí moci postavit, bude jí moci vyzvat. Vytasí meč, zamává s ním nad hlavou a ...... znáte to, představy malých princů. A tak rostl a rostl celý nedočkavý a když si připadal dost velký, tak se sebral a šel hledat tu saň, toho draka, se kterým se má utkat. První drak, kterého potkal měl několik hlav. Jedna se jmenovala bolest, jedna slabost a třetí se jmenovala beznaděj. Náš princ vytasil meč, zamával s ním nad hlavou a ťal (pro mladší ročníky - sekl). Bojoval zarputile, statečně a vytrvale. Jeho kůň uskakoval, spínal se a zase útočil jak mu princ přikázal a draka společně porazili. Měli nějaké šrámy, ty se časem zahojily a tak šli dál, hledat dalšího draka, objevovat čemu všemu se mají postavit, co se dá objevit, s čím utkat. Nemuseli jít daleko, svět je jich plný - draků i výzev. Ten další měl ještě více hlav než ten první. Jedna se jmenovala faleš, druhá lež, třetí podvod, čtvrtá klam, pátá bezpráví. Princ neváhal a ťal. Bojoval a bojoval. Nabíral zkušenosti, prohry i výhry, úspěchy i pády, bolesti i radosti. Jeho tělo sílilo, jeho mysl moudřela a stávala se zkušenější. Sjezdil kus světa. Bojoval s draky exotickými, porazil saně úplně obyčejné.  Díval se jen dopředu a na zad nehleděl. Šel a šel tím světem a vypadlo to, že nic jiného není.  Až jednou stál proti přesně stému draku, který byl velký skoro jako hora. Trochu ho píchlo u srdce, když zase zvedal meč. Zeptal se toho pocitu u srdce a srdce mu řeklo, že je čas přestat bojovat a ohlédnout se zpět. Podívat se směrem .... domů. Když se ohlédl uviděl všechny prohry a všechna vítězství, všechny šrámy, které způsobil, i které utrpěl. Spočítal vítězství a prohry a nevěděl co z toho má větší cenu. Potřeboval jít hlouběji, za ten boj nebo pod něj. Chtěl pochopit. Něco hluboko uvnitř chtělo odpověď a kladlo mu neodbytnou otázku. "Jaký to má smysl?" Potřeboval radu a tak se rozjel ..... domů.

Nechal draka drakem, slíbil mu, že si to s ním vyřídí příště a pobídl koně směrem k domovu. Když rozrazil dveře do obýváku, haly, bytu nebo kde vlastně král s královnou bydleli, uvítal ho králův úsměv a královnina náruč. Když se objal s matkou, sevřely ho silné paže jeho otce a on mu začal vyprávět: "Otče! Stál jsem proti 99 drakům, bil jsem se s nimi až z nás cucky lítaly. Některé jsem na hlavu porazil a na některé jsem nestačil. Byli moc velcí a silní a já někdy v boji ztratil vědomí. Ani nevím jak jsem někdy přežil, ale když jsem se opět postavil na nohy, tak jsem bojoval dál. Ale u stého draka jsem si najednou uvědomil, že nevím proč bojuji. Že nevím jestli mají má vítězství smysl a kolik jich vlastně musí být. Kolik draků vlastně musím porazit. A co když se vždycky najde drak, který bude větší než já? Otče, znáš odpovědi na moje otázky? Přece si taky byl kdysi princem!" Otec se zadíval synovi do očí. Díval se do jejich hloubky a hledal ve své hloubce odpověď na synovu otázku. Ta hloubka je důležitá, protože moudrost není na povrchu, moudrost se chvilku musí hledat, to není jen tak. ... pak řekl:

"Viděl jsem tě bojovat a moje srdce bylo a je plné vděčnosti a lásky. Viděl jsem tvou statečnost a nic nemůže otce tak potěšit jako odvaha jeho syna postavit se drakům, které musí vyzvat na souboj. Když jsi upadl v boji do bezvědomí odtáhl jsem tě z bojiště a ošetřil tvoje rány. Matka přichystala hojivé masti a pohladila tvoje vlasy. Pak jsme poodstoupili, abys mohl bojovat dál a jak jsi zrál, tak jsme byli čím dál tím víc jen pozorovateli tvých vítězství i proher. Ale není důležité kolik bylo vítězství a kolik proher. Důležité je jak jsi bojoval a za co. Důležitá je tvoje snaha, tvůj postoj a tvoje srdce a jeho hodnoty. Není odpověď na tvoje otázky, je jen král a princ, otec a syn. Jsem hrdý na to jak se stavíš k životu a jeho výzvám a nezáleží mi na tom kolik vítězství bude. Zůstaň takový jaký jsi a jednoho dne budeš králem. Tvoje království bude jiné, než je to moje, protože tvoje výzvy jsou jiné, než byly ty moje, ale na tom nesejde. Důležitý je postoj."

A tak se princ dozvěděl co je opravdu důležité. Objal svého otce a šli na ryby. Na rybách se hlavně mlčí, ale občas se něco málo řekne a to jedno slovo je jako za deset slov někdy jindy a jinde. Proto se chodí na ryby. Hloubka vody totiž občas muži připomene hloubku jeho duše. Nic nechytili, ale vůbec jim to nevadilo, nešli tam kvůli rybám.

.... protože jednou bude z každého prince král a jak je to ve všech pohádkách, bylo by hezké, kdyby z něj byl "dobrý král". Tak dobrou noc králové a princové .-)