Dary a talenty
Bohužel většina z nás prošla "výchovou", která nám hodně dala, ale hlavně hodně vzala. Především sepjetí sama se sebou v mnoha ohledech a talenty nevyjímaje. Jak se k nim dostat zpět? Jak je více vtáhnout do života? Pokusím se pospat svou cestu, ta která mi moc pomohla a kterou předávám dál.
Především je potřeba se zastavit nad tím, kde talenty hledat. Co myslíte? Naučí vás je někdo? Vysvětlí vám je někdo? Nic takového. Jsou uvnitř nás a hlavně - UŽ TAM JSOU! Není potřeba se nic učit, není potřeba nic přidávat, vše už je.
Když jsem odjel před několika lety do Itálie, za svým učitelem meditace, můj život se v té době hodně měnil. Procházel jsem změnami, které vyplývaly z meditační praxe předešlých let. Meditace pro mě nikdy nebyla cestou do ústraní, ale naopak - cestou k životu a ke mě samotnému. Když jsem procházel seminářem a měl mnoho otázek co se týče projektů, práce a činnosti venku, řekl mi můj učitel jednu větu: "musíš pochopit, že to ty jsi ten projekt, venku nic není". V ten moment jsem na něho mlčky zíral, protože ta věta byla naprosto mimo můj rámec chápaní. V hlavě mi způsobila takový malý kolaps. Její hloubku jsem trávil mnoho týdnů, možná měsíců. Ale dnes je to jasné - projekt už běží, jen musím pochopit o čem ten projekt je.
Z toho vyplývá kde hledat naše dary. Od té doby jsem s pomocí jednoduchých návodů svého učitele hledal čím už jsem, co dnes již mám, co denodenně používám, v čem dostávám pozitivní zpětnou vazbu.... to vše je cesta k našim darům. A proč je nevidíme? Těch důvodů je několik.
Rodiče jsou prvním zdrojem "zrcadlení", tedy zvláštního fenomenu, kterým si tvoříme obraz o sobě, světě a jeho kvalitách. Jako děti máme jen to, jediný způsob jakým si tvoříme obraz o sobě. Zrcadlení je velmi hluboký fenomen, který se propisuje do nejhlubších vrstev naší psyché. Jak nás vidí naši rodiče, tak později vidíme sebe i my. Pak tu máme všechna naše emoční zranění, která nás nutí si "lepit díry" - slávou, mocí, úspěchem, pomocí ostatním .... možností je mnoho. Naše emoční zranění nás nutí hledat venku uspokojení, která nechají v klidu ta místa, která nechceme cítit. Kouření nebo alkohol jsou jen extrémy, které známe, ale "anestetik" je mnohem mnohem více. A nakonec máme společnost a její hodnoty. Obraz, který nám společnost a takzvaná "západní" kultura předestřela je velmi jednoduchý - sláva, krása, bohatství. A dostali jsme k tomu i metriku - jak vypadá "krásný", jak vypadá "slavný" a jak vypadá "bohatý". K tomu v nás vypěstovali ve školách soutěživost a řevnivost a tím většinu z lidí poslali úplně špatným směrem. A pak se najednou stane, že jedna žena z Jižních Čech vyhraje mistrovství světa v dělání marmelád, jezdí s karavanem po světě i se svou rodinou a žije svůj sen - dělá marmelády a poznává svět. A pak se stane, že Ester Ledecká vyhrává všechny závody ve snowbordingu a nakonec i SuperG na lyžích. A ve všech rozhovorech říká to samé "....ta největší oslava už je za mnou. To byl ten sjezd, to si užiju nejvíc." Ani jedna z těch žen zdá se nepotřebuje slávu ani úspěch. Nemluví o nich, potřebují jen žít to, co už dávno měly - svůj dar. Copak by někdo mohl vymyslet plán kombinující marmelády, mistrovství světa a cestování po celém světě?
S láskou, Martin
Pokud se chcete dozvědět něco více o svých darech, pak pořádám v Praze seminář Moje dary, moje talenty, ve dvou termínech - 21-22.4.2018, 12-13.5.2018. Stačí poslat mail na adresu martin.skalicka@lanista.cz