Boj o přežití

14.01.2020

Díval jsem se na jeden inspirující rozhovor o mužích a ženách a jedna věc z rozhovoru mi stále vrtala hlavou. Muži prý dnes nejsou vystaveni "boji o přežití", nemohou se utkat se světem tak jak to mají ve své "genetické" výbavě a tím mužský princip trpí. Teď mi došlo, o čem jsem přemýšlel a co mi na tom "nehrálo", a tak jsem si řekl, že to napíšu. Není to pravda, že muži "nebojují o přežití" a nejsou vystaveni boji o ochranu rodiny atd. Ale děje se to jinak, celé se to posunulo do oblasti POLITIKY.

Přesunuli jsme se do měst a ten trend pokračuje. Vesnice a tradiční způsob života zde se vytrácí. Ve městech máme zajištěnou základní infrastrukturu, která nám pokryje první stupínky Maslovovi pyramidy a tak tam opravdu nejsme vystaveni přímému kontaktu s něčím, co naši dědové a jejich dědové zažívali denně. Ale bojujeme o přežití, ne že ne. Prostředky jsou ale politické. V práci šplháme po žebříčcích a všichni víme, jak se to dělá. Pouze pracovat nestačí. Vyšplhal jsem kdysi dost vysoko, tak vím, jaké prostředky jsou ty nejefektivnější. Přímost, jasnost a otevřenost to až na výjimky není! A to se nezměnilo. Píšeme na sociální sítě a představujeme se v tom nejlepším možném světle. Budujeme si image báječného taťky, úžasné mamky nebo v mém případě správného kouče nebo terapeuta. Už ke mně nikdo nepřijde, aby se se mnou potkal a zjistil co jsem zač. Tento způsob objevování, tolik přirozený v dřívějším světě, je prostě pryč. Lidé ke mně přijdou na základě toho, jak se presentuji. Mužský princip objevování se změnil na "ovlivňování". Stali jsme se politiky. 

Rozdíl mezí tím, co dělám, kým jsem a co chci předat, a tím, jak to nabízím, mi ani po několika schůzkách s mým bývalým "guru přes socky", nebyl jasný. Dnes v tomto ohledu spolupracuji s úžasnou ženu, která je ochotná přistoupit na mé "soc. nedostatky" a pomáhá mi zachovat alespoň něco z toho, kým doopravdy jsem. Celý obraz obyčejnosti asi není pro dnešní "nagelovanou dobu" úplně přijatelný. V příměrech a příkladech bych mohl pokračovat, ale asi není třeba.


My muži musíme bojovat o přežití. Ne že ne. Ale jinak. Voda nám do baráku doteče, elektrika taky, ale složenky za to se platí penězi a ty je potřeba vybojovat. Na tržišti práce. A víte, jak to na tržišti chodí. Trocha smlouvání, trocha přetvářky, trocha polopravdy, hlavně, že někdo nakoupí a jiný prodá. A tak muži dělají co umí a jejich synové se dívají na nové obrazy mužské dokonalosti, než jaké jsme viděli my, když jsme byli mladí a muž v nás se teprve rodil. A ženy z toho nadšené nejsou, věřte mi. Možná, že boom bojových umění jako MMA, ten obraz syrové zuřivosti a násilí mezi dvěma muži, je reakcí na ten mužský "main-streeem", plný politických her, politické korektnosti a nagelovaných ikon. Jsem těm chlapům na jednu stranu vděčný, protože oni berou na sebe nějaký díl, který zajišťuje rovnováhu a mě přitom nikdo nenatluče kokos. Ale na druhou stranu sedět za počítačem a teoretizovat o tom, co to je muž a jak jej vzbudit nikam nevede. Musíme se zvednout a potkat se se životem, a to nám moderní svět a jeho HODNOTY, moc nedovoluje.

Tak jen tak k zamyšlení. S láskou, Martin